Duben 2014

City

28. dubna 2014 v 7:00 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
City moje, city mé
nenávistné výsměšné
City moje city mé
kam vás vítr donese?

Do útrob starých sálů
kde cítím duši sebe samu.
Do knihoven a škol
kde mysl počítá mi vzdor

Do babiččina šátku
kde je vzduch plný svátků.
Do doby kdy malá byla já
tam bych ráda zůstala...

Měsíční sova

24. dubna 2014 v 15:07 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Z kmene starého stromu
ozývá se houkání
To sova letí zprátky domů
houkání již za strání.

Pírko jemné jako chmýří
nevědomky ztrácí,
dál ke svému cíli míří
a však proň se nevrací..

Tón

22. dubna 2014 v 13:51 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
V tajuplném domě,
naokraji města
stojí starý dům
dojít sem, jen ztěžka!

V noci, když nastalo temno
lidé do domu přivedlo
Žadné ticho, žádná tma
světlo hudba nádherná

Tóny znějící z pokoje
připomínají nástroje
tóny písně vyznívají
lidé se jen rozplívají

Z domu pavučin oplývajících
stal se dům jeden z nejkrásnějších
tóny písně lidé pějí
dům hrůzy rádi navštěvují.

Velikonoční pozdrav

21. dubna 2014 v 12:27 | El
Našla jsem takovou vtipnou fotku

Žal

20. dubna 2014 v 12:41 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Bolest a žal v srdci
otírám své oči.
Kapesník bílý
mokrem jen sílí.
Vzpomínám na ty staré časy
kdy zdálo se vše jinačí.
Teď jen šálu zavazuji
všem lidem se vzdoruji.
Šnečím krokem ploužím se dál
v srdci zůstává jen žal...

Odvaha

12. dubna 2014 v 11:23 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Mráz po zádech běhá
strach na lidi sedá.
Mezi lesy vítr kvílí
jak duchové co se kryjí.

Křík a zuby drkotají
nikdy klidu nepoznají.
Víc a víc se k tobě plíží
tmavé stíny za pevnou mříží.

Vrzají dveře s nimi i podlaha
Schází tu stále, jenom ta odvaha

Věnováno Rudymu a jeho páničkovi :-)

Město ve dvou vteřinách

8. dubna 2014 v 15:43 | El |  Povídky a příběhy
Na husté silnici si to drnčí hlučná auta sem a tam, a já sama s velkým udivením,že jsem to přešla směřuji ke škole.
Květnový vítr mi pročechrává vlasy, jako když čerstvý heřmánek roste a jeho květy mě hladí po hlavě a hřejí na duši...
Průchod ač velice chladný, je mou další etapou kroků, které za sebou zanechávám cestou do osmého divu světa, jinými slovy- do mučírny. V chladném průchodu, bylo na zdech spousta grafitů, plakátů a lístečků s nadpisem "prodám" nebo "koupím" bylo mi jasné, že jde o věci tohoto původu, ale vlastně mě ani moc nezajímaly. U jednoho s plakátů stála starší, tmavovlasá paní. Zřejmě jí musel nějaký z plakátů moc zaujmou (soudila jsem podle jejího výrazu, co jí stál po celou dobu čtení z barevného cancouru papíru).
Stále opojená jasnou oblohou s kouzelnými oblaky, připomínající péřeje s jejjemnějším peřím strkám svoje studené ruce do tepla. Předemnou se objevuje velká budova, do které se jednou za čas zatoulá nebo naopak uteče nějaké dítě.
Víte, ona škola bez dětí, to je asi jako větrný mlýn bez větru.
V parku před školou, si to kráčela na vysokých podpatkách a dlouhém, širokém kabátu panička s nosem směřujícím k nebi. Vypadala trochu jako panička z newyourské street. Táhla před sebou rozstomilou čivavu, na kterou po chvilce zavolala "Rubinko, stůj!" pes, který se podle paničky jmenoval Rubinka, se jen tak tak nestal obětí starého, červeného forda, za kterým seděla nezkušená řidička snědé pleti. Malá čivava se jako na povel zastavil a panička jí vzala do ruky "Tady nezůstaneme ani minutu" a hrdě si to zase odkráčela s nadávkami na nezkušenou řidičku.
Kolem mě, se navalila horda prvňáčků a málem mě strhla k zemi. Naštěstí jenom málem, protože jedna hrozně tlustá holčička si řekla, že za svými vrstevníky nepoběží, a to bylo moje štěstí.
Tím však moje dlouhá cesta do školy neskončila. Vytáhla jsem z tašky klíče a chystala se odemknout svoji skříňku.
Hlava mi škubá na opačnou stranu a mozek se mi přepíná na jiné myšlenky
"Jé, ahoj!"

Stín

3. dubna 2014 v 18:09 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Se stínem všechno světlo mizí
Slunce je nám náhle cizí
Místo medu, trpké víno
Kdy noc skončí není vidmo.

V dálce jemný hlásek, slyš!
Šedá, vetchá malá myš.
Uši velké, tělo malé
a v něm menší dušičku,
kterou jako zakázané
bledou barvu na líčku.

Otvírá své malé oči
hlava se jí kolem točí,
nedává však na své oči
ubíhá co nohy stačí.

Ztrácejí se temné stíny
světlo přichází a s nimi
stálá velká naděje,
že světlo nedá na děje

Věnováno mým dlouholetým kamarádům: Vítkovi,Filipovi, Báře a celé TF partě :)