Květen 2014

Jaký asi může být, svět na druhé straně?

24. května 2014 v 13:04 | El
Stojím v prázdnem pokoji a naproti mě stojí postava. Obrovské, staré zrcadlo mi napomáhá svoji siluetu vidět. Sklápím oči k zemi a koušu si spodní ret.
"Jaký je asi svět na druhé straně zrcadla..." přemýšlím "musí být asi klidný, krásný..takový..na jaký myslím když mě tenhle štve...musí být skvělý..upřímný a lidé v něm šťastní...spokojení..a musí si úžívat život taký, jaký je doopravdy..ne chlericky, uspěchaně.." vzdychám a přitom se dívám na hodiny. Připadám si jako v té knize: Alenka v říši divů. Jneže život není sen, sen není realita. "ale mohla by být" šeptám a přitom se lekám co jsem to vyslovila. A vlastně proč by nemohla... Alenka byla ohromená stejně jako já, jenže ta se za zrcadlo dostala...
V té chvíli se však na mě spiknuli hodiny a já, celá omámená myšlenkami a sny, se lekla bimbajících hodin na stěně. Hlavu jsem sna do stopadesát stupňů. Nenávistný pohled na hodiny mi zkazil náladu.
"něco takového v realitě přece neexistuje" opakuju si a v tom jakoby jsem prožila Alenčinu cestu do jiného světa. Padám rychlostí světla do černé a temé díry, která snad nemá konce...chtělo se mi zavolat o pomoc ale nestihla jsem to a dopadla na konec temné roury. Rozhlédla jsem se. Všude tma... "to není možné, takhle to tady přece nevypadá!!" přeji si se vrátit před staré, zaprášené zrcadlo.
" Ne, to nemůže být pravda!" naléhám a cítím jak se mi do očí hrnou slzy...s knedlíkem v krku hledám východisko. Tma, nikde nikdo a kolem ani jedno malé světlo. Mnu si oči. Za mnou jsou slyšet kroky.... " halo?" nikdo se neozývá "je tu někdo" hlas se mi třese strachem. Pociťuji velkou nejistotu. Cítím teplo...přesto mi zuby drkotají a po těle mi naskakuje husí kůže. Ještě chvíli...nechci vidět kdo stojí zamnou..nechci se otáčet! Poslední výkik a vše je pryč..
Ticho. V pokoji leží dívka, přikrytá peřinou a zpocená snem.
"Nééé, ne néé!!!" otáčí hlavu tam a zpět "Alenko! No, napij se čaje" překvapená se probouzím ze snu. Zase jen sen. Naštěstí, jen sen..."no, už je dobře" rozmazaná tvář mi podává hrneček, ze kterého žhne teplo.
"Já nevím kdo tady říkal, že Alence čerstvý zimní vzduch prospěje!" rázný hlas mě probudil ze spaní
"Ale no tak, Mirko...byla to jenom sranda" podle všeho, mě táta trochu vyhnal ven a já něco chytla...
Mamka se na mě však otáčí s údivem a nechápavostí
"Mami, jaký je svět za zrcadlem?"

TF (ne) rozloučení

19. května 2014 v 18:39 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Nenalézám slova
Nenalézám cestu
nenalézám hráče
hráče na teefku

Chodím si dál v pohodě
nuda pohlcuje mně.
Sedím a vypínám hru
a teď změnu postřehnu!

Konečně tu rány
rány z daleka
už kousíček vidím
běží sniperka!

Scout a Soldier taky
valí se jich mraky
"kámošové milí,
kde pak jste vy byli?!"

Trochu trapná otázka
za to dobrá odveta
letí kulka do srdce
celá hra je dojetá...

"Co to plácáš?"
"Jé já nechtěl!"
Engineer se omlouvá
přitom stydu velikánském
mezi stromy zacouvá.

Spy svou kravatu upravuje
Celou situaci vysvětluje
Scout to tolik neřeší
svou náladou a veteší.

Tu náhle do scénky vstupuje
Demoman se vnucuje.
Nedostává odpovědi
vtírá se dál mezi lidi.

Medic spěchá pro hýlaci-
přece má rád svoji práci
Nepomáhá však ani to
"Všechno už je ztraceno :("


Konec hry game over hlásí
vlaje vlajka vše se ztrácí
alespoň malou chvilinku
ať máme stálou vzpomínku.

Engineer vám ještě, zatancuje stepy
Na tu jeho píseň
Na písničku happy

Vždyť tf parta "owňácká" zůstane tu do smrti
nerozdělí jí ani škola ani žádné úmrtí (na teefku samozřejmě :-D )

Věnováno znovu a (ne)naposled TF partě a to hlavně oslavencům tohoto měsíce- Vítkovi a Filipovi

"Vím, že jste čekali víc, za to se omlouvám ale kupovat drahé dárky mi přijde zbytečné, ještě k tomu kdyby se vám nelíbili...proto mě omluvte a příjměte toto za dar :-) "

Když mi bylo pět

13. května 2014 v 18:05 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Když mi bylo pět
to jiný býval svět
to byl plný princezen
na kočáře přivezen.

Na pohádkách ustlaný
babičkou milovaný
s lehkostí tak ubíhal
o dospělosti neslýchal

Když mi bylo pět
to můj vetchý děd
dovedl mě k šachu
dnes už leží v prachu....

Za úsvitu...

11. května 2014 v 8:04 | El
Dívám se do dáli, do úsvitu a stará kláda je mi sedadlem. Vlasy mi vlají podél větru, jako říčka studená co se valí světem a rozšiřuje se do větších skulinek země. Cítím, jak mi po kůži naskakují malé pupínky. Je zima. Natahuji na sebe přilnavou mikinu. Nohy mám zabořené do porosené trávy. Malé kapičky se odrážejí do pomalu vycházejícího slunka. Obrovská, žhavá koule se vynořuje z obzoru, jako když květinka kvete a její lístky tě oslepí, jako velké světlo ze tmy.
Vrhám svůj pohled do trávy. Po tváři mi teče vlhká, průhledná slza. Otáčím hlavu na velký les za mnou. Není vidu ani človíčka. Jsem v klidu. Svůj otisk ruky střádám na kládu.Zanechává po sobě jen teplé ruce, které za chvilku stejně ze dřeva vymizí.
Je to jako tenhle den. Zanechá po sobě vzpomínku, a pak? Stejně jen nadobro vymizí. Jako já, jako my.....
Myšlenky se mi v hlavě jen mihotaly. Nepostřehla jsem ani, že slunce vyběhlo nad obzor. Asi už bych měla jít domů.
"Proč tak všechno rychle skončí?" říkám si sama pro sebe, jako bych zrovna mohla za to já.
Rozmazanýma očima se ještě jednou dívám kolem sebe. Vroucně si přeji, aby tahle chvilka trvala aspoň ještě dvě hodiny.

S poslední vteřinovou slzou, si ještě připomínám vycházející slunce. Teď už to není úsvit, je to obyčejné slunce. V kapičkách rosy se třpytí jako barevná duhovka. Ne, už se tam nechci koukat. Dívám se na moji pěst a přitom si jí usilovně držím. Zavírám oči a nádechem poznávám, raní vůni oblohy….

Neuvěřitelná proměna člověka za 10let

8. května 2014 v 16:36 | El |  Zajímavosti
Viděla jsem tenhle klip asi třikrát, ale pokaždé mě dostane a je to zajímavá zkušenost vidět jak rychle se člověk může změnit.... Každý nemá možnost za pár minut shlédnout jak se člověk změní, protože to vlastně ani na sobě ani na ostatních nepociťujeme.
Asi bych to neustálé focení nevydržela, ale když máte tu možnost je to skvělá vzpomínka na dětství :-) Tady je video
Hezký den!

Červánkově tmavá

8. května 2014 v 9:48 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Oblaka růžovoučká jak líce
bílé jako holubice
načechrané peřiny
ze světnice dívčiny.

Do modra se boří
jako na slaném moři.
Do světla i do temnoty
do záře i do němoty.

Mraky sebou táhne vítr
co mračna všechna zamítl.
Červánkové mraky ztrácí
celou tmavou situaci

Čísla jako odhalení člověka

6. května 2014 v 14:44 | El |  O mně a mém blogu
Díky Kristýně (kikabu.blog.cz) jsem uvedla rozhodnutí o dalším TAGU a to na téma "čísla"
Bylo by fajn, kdyby jste si tenhle TAG zkusili taky :)

1. Jednička je pro mne číslem chvály a úspěchu, jo bude to školou :D
2. Moje šťastný číslo je jednoznačně dvojka. Mám jí i v datumu narození a odmala se mi líbí
3. Trojka mi připomíná mého dost používaného smajlíka :3 vyznačuje spojení prstů s pravou a spojení prstů s levou rukou
4. Je něco jako praporek ukazující levý směr. Jak psala kiki, dva a dva jsou čtyři a to číslo mám vlastně i ráda
5. Pětka se mi zprotivila "zase" díky škole. Ale proč bych jí měla soudit podle nás, když v Rusku je to jednička?
6. Šestka mi připomíná den, kdy umřel děda. To číslo se mi vrylo do duše....
7. O sedmičce se říká, že je to magický číslo. 7 dní v týdnu, 7 statečných, 7 životů, 7 divů světa 7 soch na Veli. ostovech
7 dní kdy se stvořil svět, 7 proseb, 7 planet.....To číslo mě přitahuje :D
8. Když se dívám na tohle číslo, vybavují se mi vzpomínky z prázdnin. Asi právě díky srpnu....
9. Devítka je takový malý stísněný koutek do kterého se někdy uzavřu a píšu. Číslo mi připomíná klid.

Spása

4. května 2014 v 10:26 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Kámen vedle kamínku
malinkou mám já vzpomínku
kámen vedle kamene
ještě nic se neděje

Zachvilku už příjde sem
pozastaví naši zem
ohen vzplane, málo času!
vezme nám i naši spásu