Srpen 2014

Nový život

28. srpna 2014 v 16:51 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Nevnímám sebe, nevnímám nic...
I v trampotách,snažím sníc.
V tvých očí vidím naději;
jsou jako pomocná ruka-
když natahuji se pro ni,
uhne a utíká.
Bojí se, já to vím.
nenalézám nic než splín.

Zem jako by rotovala
opačnými směry.
Jako by nic nevnímala
tak jako já všechno kolem...
I v tom životě, takřka novém.

Snad existuje naděje,
snad umírá poslední
snad se ještě usmějě
a napořád se rozední...

Zpečetěná bolest

26. srpna 2014 v 12:49 | El |  Povídky a příběhy
Když utichl den, vzpjala se a sebrala všechnu sílu, kterou v sobě jen málokdy našla. Nenávistně se podívala na svou pěst a pevně do ní zaryla nehty. Krev se jí po celém těle rozproudila a srdce rozbušilo. Nic nevnímala. Jen bolest hlavy a bodající rány do silně bušícího srdce. Letmě se podívala kolem. Oči se mihotali jako pomyslný oheň okolo její postavy. Vzpomínky, které ze souboje měla už nechtěla opakovat. Avšak stále se jí připomínali hlasy z toho šíleného večera....Strach, blesk, temnota....všechno jí to ta místnost připomínala. Znovu zaťala pěsti, které měla tentokrát u těla. Silně přivřela panenky. Cítila, jak jí na tváři naskakují slzy. Nechtěla je tam. Proto si mokré kapky utírala a zároveň i imaginární pot, který se tvořil z tepla všeho ohně.

Nechtěla tu dál být, nechtěla slyšet, vidět, vnímat.....Hlava jí jiskřila jako oheň. Chtěla jen utéct ze zmatků, ze zlých vzpomínek večera. Znovu.....bodání do srdce, výstřel....bolest. Neustála to.... Upadla a halva jí vytřeštila jako průtrž mraků. "Ztratit,ztratit,ztratit....." z hlavy jí začala téci krev. Její hlas se stával ztěžklým, unaveným...

Stále tam stojí, oči zavřené....nepoznává se. Jen stojí a v odlesku brýlí před sebou vidí svoji vysílenou tvář. Nemůže již dál. Oči má plné slz a ohně, který ještě stále vidí před sebou.
"Ztratit,ztratit,ztratit...." zvratná radost z výhry.....
Jistota, která ještě před chvílí ovládala její tělo se rozplynula. Jako hejno vlašťovek, co se po výstřelu rozletí po nebi. Ano....jako po výstřelu. Po silném ohlušujícím výstřelu, jenž se ozývá ještě hodně daleko v dálce. Vzdala to.
Zpečetila tak svou zvratnou výhru, svoji těžkou bolest.

První rok mezi blogery

18. srpna 2014 v 10:17 | El |  O mně a mém blogu
Tímto článkem bych vám ráda zdělila, že můj blog oslaví své první narozeniny :)
Áno přesně tak, je to už rok, co jsem poprvé klikla na tlačítko "založit blog" a rozjela tak moji první stránku se strašným názvem "bezvacteni.blog.cz"
A proto mám v plánu udělat takovou menší oslavu mého batolete :D Pokud by jste měli taky nějakou otázku, budu se snažit zodpovědět....zde už máte takové to (ne)podstatné.

Co tě vedlo založit si blog?
Byla to docela náhoda. Vždycky mě bavilo psát si, jen tak, pro radost třeba básničky,příběhy nebo jen nějaké úryvky co mne zrovna napadly.....založit blog mě přivedla kamarádka. Měli jsme jeden společný blog, který však nebyl zaměřený na literaturu. Když jsem pak projížděla ostatní blogy, přišla jsem na nápad, že si vytvořím svůj vlastní....a pak už to pokračovalo jen nápadama a inspirací na články :)

Jak jsi přišla na název blogu?
Měla jsem v úmyslu pojmenovat ho nějak anglicky, jenže všechny názvy už byly tak nějak zabrané a proto mě nemohlo napadnout nic stupidnějšího než bezva čtení. Jo, já vím, dnes si ten název pořád vyčítám ale na druhou stranu, jsem vlastně ráda, že to takhle dopadlo :D

Jaké máš první dojmy ze začátku blogu?
Dojmy? No, dá se říct, že když jsem s blogem začínala, bylo to jiný. Musela jsem se hodně snažit abych získala čtenáře i tu inspiraci. Nechci teď být za egoistku ale zase člověk si musí vybudovat takový blog, který ho baví a zároveň zaujme druhé :) Je fajn, když vidíte, že vám někdo pochválí to, na čem jste pracovali třeba i delší dobu.....dá se říct, že mě čtenáři a radost z psaní posouvá dál....každý na tohle ale musí přijít sám. Musí přijít na to, že blog není jen o návštěvách ani o co nejvíc komentářů.....je to hlavně o tom samotném psaní a radosti z něho. Když je vám nejhůř, můžete se z toho vypsat a naopak když máte chuť a námět, jde to samo :) To je na blogu asi to nejhezčí.

Jakého komentáře si nejvíc vážíš?
No, to je různý. Já nemůžu říct, že bych měla tady na blogu nějaký komentář, kterého si vážím. Určitě si vážím komentářů, které jsou od srdce. Bez přetvářky....prostě takové, které návštěvník myslí doopravdy. To je pak hrozně hezký, když někdo něco takového napíše. Cením si i komentářů, které bloger nebo jiný čtenář napíše opravdu k tomu, co přečetl. Jednoduše, že si ten článek přečte a dá k tomu komentář. Jsem moc ráda, za každý komentář a ráda si přečtu i delší, jak já říkám "román" :D Ctím si prostě všech komentářů u mě na blogu, snad i těch hejtů, které se objevují hlavně tehdy, když se dostanu do nějaké soutěže.....nu což, i tu toho se ráda pobavím :)

Na který článek (povídku) jsi nejvíce hrdá?
Já na svoje články nejsem nijak hrdá. Víš, tohle je otázka spíš toho, jak moc se to líbí lidem. Nikdy jsem neměla pocit, že by se mi osobně ten článek líbil. Spíš když mě napadne něco smysluplného, tak si na tom dám záležet. Avšak na to svůj názor nedávám. Nemám ráda otázky, které jsou na mne. Nemám to ráda, protože jsem zastánkyně názoru toho, že by se měli lidé popisovat navzájem a ne naopak. Jasně, ráda se popíšu slovy jako povahově, ale co se týče ostatního, dělám to opravdu nerada.

Na co myslíš před tím, než začneš psát třeba do soutěže?
Dá se říct, že na příběh samotný. Na to, jak ho popíšu. Na to, jak ho skončím. Na to, jak začnu.....prostě na myšlenku té povídky. Před příběhem se jdu například projít, nebo si číst knížku. Odreaguju se abych měla prostor na myšlenky....Nijak moc to neprožívám, při psaní úryvků si maximálně si zapnu do sluchátek nějakou písničku a pak mi stačí opravdu jen psát. Nedělám to pokaždé, je to jen občasný rituál protože někdy mi stačí jen chvilka a článek je na světě. Přesto, skvěle si vyčistím hlavu a pak se jen zaměřím na příběh.

Co by jsi doporučila každému začínajícímu i dlouholetému blogerovi?
Jak jsem zmiňovala již párkrát,žádná velká blogerka znající svět psaní dlouhá léta nejsem...proto bych dala pár prostých rad....Radujte se z každé maličkosti a chvilky, kterou tady prožíváte protože život se vám vteřinu co vteřinu zkracuje, dělejte to, co vás baví, pište, přemýšlejte, cestujte, své zážitky si sepisujte třeba právě na blog a uvidíte, že si to nejen vy rádi přečtete, a to vůbec nevadí, že psát třeba neumíte, nic na tom není....stačí jen chtít a mít trocha trpělivosti jako já :)

Vzdor ke světlu

2. srpna 2014 v 16:37 | El |  Koutek psacího snílka, básničky
Temnota jenž proniká do víru světla
Nechává se umazat silou slunce.....
Zesvětlá
Míří přesto dál i když neexistuje
Hledá své pravé já ve světlu,
kterému vzdoruje
Nemůže však zastavit žár
kterým jest Slunce dar
Světlem jako velký třesk
po zlu necítí nikterý stesk
Paprsky pohlcují sťín
s ním i brekot a splín...