Koutek psacího snílka, básničky

Žena svého osudu.

30. září 2015 v 16:34 | El
Jsem žena svého osudu a kapitánka své duše
nekonečná hořkost medu
cítím horký plamen ledu
plachtím mezi vlnami a natahuji kuše.
Jsem žena svého osudu a kapitánka své duše
nic není tak složité
vše bylo již zažité
jak jen říci to jednoduše.

Jedinečnost života

17. října 2014 v 15:10 | El
A tak jen přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby člověk měl možnost změnit nějakou svoji chybu. Možná, že by to bylo super, do jistě doby.
Ale stejně zůstávám u názoru, že kdyby se mohlo to špatné změnit, život by nebyl život. Člověk by mohl kdykoliv opravit svou vlastní chybu a už nikdy by se nevážil té jedinečnosti Zkrátka a dobře, na jedné změně by se odvíjeli další a další, to už by se ale nestalo třeba to, co jsme vlastně ponechat chtěli.
Nevím, vlastně ani to, který den bych změnila. Možná bych chtěla, kdyby to doopravdy šlo, nějaký ten špatný den nebo chvíli změnit. Možná bych chtěla uvěřit v to, že život není tak hrozný....jenže stále je tam to ale. Od začátku zjišťuji, že všechno zlé, je jen velká životní zkouška, a je jenom na nás jestli jí dokážeme překonat....

Celý život o životě

28. září 2014 v 9:02 | El
Člověk? Ne,jen pouhý učenec života...
Láska? Ne,to jen chtěná slepota.
Život? Ne,jen vymyšlený sen.
Pesimismus? Ne,to jen špatný den.
Krása? Ne, to jen krásný obal.
Špatnost? Ne, jen špatná doba...

A tak dál, učím se žít a radovat
snít, myslet i milovat
Bez pomoci, svobodně
s nechutí i lahodně.

Takový už je život, smysluplný netečný
Růzhorodý, vyjímečný...

Nový život

28. srpna 2014 v 16:51 | El
Nevnímám sebe, nevnímám nic...
I v trampotách,snažím sníc.
V tvých očí vidím naději;
jsou jako pomocná ruka-
když natahuji se pro ni,
uhne a utíká.
Bojí se, já to vím.
nenalézám nic než splín.

Zem jako by rotovala
opačnými směry.
Jako by nic nevnímala
tak jako já všechno kolem...
I v tom životě, takřka novém.

Snad existuje naděje,
snad umírá poslední
snad se ještě usmějě
a napořád se rozední...

Vzdor ke světlu

2. srpna 2014 v 16:37 | El
Temnota jenž proniká do víru světla
Nechává se umazat silou slunce.....
Zesvětlá
Míří přesto dál i když neexistuje
Hledá své pravé já ve světlu,
kterému vzdoruje
Nemůže však zastavit žár
kterým jest Slunce dar
Světlem jako velký třesk
po zlu necítí nikterý stesk
Paprsky pohlcují sťín
s ním i brekot a splín...

Rozloučení :-)

24. června 2014 v 17:31 | El
Bylo to pěkných pár let
pro nás pro všechny,
i když vždycky nebyl to med
a párkrát i ty rány...
napětí někdy i špatná nálada
přesto budu vzpomínat moc ráda :)

Bylo to pěkných pár let a snad ještě bude...
Vzpomínka, která se neztrácí
která tu navždycky zbude-
pár let pláče, kamarádství a legrací

Každý byl svůj ale originální
jeden tvrďák druhý sentimentální
další třidní šašek, jiný melancholik
těch povah bylo vážně tolik...

Ne, nechce se mi odtud
i když se mi vždycky chtělo
každý má však jiný osud
ale teď, jako by se setmělo...

Pár věcí se změní
snad ne vše
ale každý tady od něčeho jsme
proto nashledanou všichni
snad se za pár sejdeme
a znovu budeme spolu :)

Žít znamená věřit-věřit znamená žít!

22. června 2014 v 7:24 | El
Je jedno v co
Je jedno v koho
Je jedno s kým
Je jedno proč....

"Věřit!" To je to slovo
Naznačuje věcí mnoho
Důvěřovat a své přání
Vypovídat bez meškání
Bez zábran a bez bolestí
že tvé přání někdo zjistí.

Důvěřovat člověku druhému
příteli svému drahému...
To je víc než žít....

Věřím,že láska je silnější než nenávist
co přivádí tě do temných míst.
Věřím neboť to je smysl života-
to jest jeho ochota!

Hlasy

17. června 2014 v 14:59 | El
Do nebe s úctou vzhlížím
pomalu se k domu plížím
Na hlavě tak divný tlak
nevím co dál... ale pak!
jako kdyby napovídal
jako když se rozhodne
hlas co v hlavě vypovídá
když tě chytí náhodně.

Nevím co dál, vyslouchám hlas
až když uvědomím si situaci-
a že mi to všechno stačí-
mluví ke mě jakýsi ďas!

"Neposlouchej, nech ho být!"
kudrnáč s jemným hláskem, snaží se mi pomoci
a však čert s černou kůží je dál temnou mocí kryt.

Rozmýšlím se nad rozdíly chytám se tak za hlavu
snažím se oporu najíti ale nenalézám záchranu...
Hlasy v hlavě hádají se, přitom hlava bolestná
znovu obrat, raduji se! rovnám se a divím se-
po hlasech už ani stopy-hlava jedna zlověstná!

Proradná...

9. června 2014 v 14:24 | El
Píšu ti dopis,
píšu ti psaní
píšu ti popis
mých tajných přání.

Pero proplouvá listem
jako loďka po vodě,
a však každičkým místem
vyhýbá se záplavě.

Píšu ti píšu
píšu ti psaní
píšu ti píšu
básněmi oplývaný...

Myšlenkami výš

4. června 2014 v 19:11 | El
Takový ten pocit,
když chceš zapomenout
vymyzat si myšlenky
přítomností dál si plout.

Existenci nevnímat
přitom život žít
pesimismus přijímat
nebýt myšlenkami výš.

Ten pocit příjemného hřátí
Ten pocit míry života
ten každého z nás chvátí
to jest jeho ochota.

TF (ne) rozloučení

19. května 2014 v 18:39 | El
Nenalézám slova
Nenalézám cestu
nenalézám hráče
hráče na teefku

Chodím si dál v pohodě
nuda pohlcuje mně.
Sedím a vypínám hru
a teď změnu postřehnu!

Konečně tu rány
rány z daleka
už kousíček vidím
běží sniperka!

Scout a Soldier taky
valí se jich mraky
"kámošové milí,
kde pak jste vy byli?!"

Trochu trapná otázka
za to dobrá odveta
letí kulka do srdce
celá hra je dojetá...

"Co to plácáš?"
"Jé já nechtěl!"
Engineer se omlouvá
přitom stydu velikánském
mezi stromy zacouvá.

Spy svou kravatu upravuje
Celou situaci vysvětluje
Scout to tolik neřeší
svou náladou a veteší.

Tu náhle do scénky vstupuje
Demoman se vnucuje.
Nedostává odpovědi
vtírá se dál mezi lidi.

Medic spěchá pro hýlaci-
přece má rád svoji práci
Nepomáhá však ani to
"Všechno už je ztraceno :("


Konec hry game over hlásí
vlaje vlajka vše se ztrácí
alespoň malou chvilinku
ať máme stálou vzpomínku.

Engineer vám ještě, zatancuje stepy
Na tu jeho píseň
Na písničku happy

Vždyť tf parta "owňácká" zůstane tu do smrti
nerozdělí jí ani škola ani žádné úmrtí (na teefku samozřejmě :-D )

Věnováno znovu a (ne)naposled TF partě a to hlavně oslavencům tohoto měsíce- Vítkovi a Filipovi

"Vím, že jste čekali víc, za to se omlouvám ale kupovat drahé dárky mi přijde zbytečné, ještě k tomu kdyby se vám nelíbili...proto mě omluvte a příjměte toto za dar :-) "

Když mi bylo pět

13. května 2014 v 18:05 | El
Když mi bylo pět
to jiný býval svět
to byl plný princezen
na kočáře přivezen.

Na pohádkách ustlaný
babičkou milovaný
s lehkostí tak ubíhal
o dospělosti neslýchal

Když mi bylo pět
to můj vetchý děd
dovedl mě k šachu
dnes už leží v prachu....

Červánkově tmavá

8. května 2014 v 9:48 | El
Oblaka růžovoučká jak líce
bílé jako holubice
načechrané peřiny
ze světnice dívčiny.

Do modra se boří
jako na slaném moři.
Do světla i do temnoty
do záře i do němoty.

Mraky sebou táhne vítr
co mračna všechna zamítl.
Červánkové mraky ztrácí
celou tmavou situaci

Spása

4. května 2014 v 10:26 | El
Kámen vedle kamínku
malinkou mám já vzpomínku
kámen vedle kamene
ještě nic se neděje

Zachvilku už příjde sem
pozastaví naši zem
ohen vzplane, málo času!
vezme nám i naši spásu

City

28. dubna 2014 v 7:00 | El
City moje, city mé
nenávistné výsměšné
City moje city mé
kam vás vítr donese?

Do útrob starých sálů
kde cítím duši sebe samu.
Do knihoven a škol
kde mysl počítá mi vzdor

Do babiččina šátku
kde je vzduch plný svátků.
Do doby kdy malá byla já
tam bych ráda zůstala...

Měsíční sova

24. dubna 2014 v 15:07 | El
Z kmene starého stromu
ozývá se houkání
To sova letí zprátky domů
houkání již za strání.

Pírko jemné jako chmýří
nevědomky ztrácí,
dál ke svému cíli míří
a však proň se nevrací..

Tón

22. dubna 2014 v 13:51 | El
V tajuplném domě,
naokraji města
stojí starý dům
dojít sem, jen ztěžka!

V noci, když nastalo temno
lidé do domu přivedlo
Žadné ticho, žádná tma
světlo hudba nádherná

Tóny znějící z pokoje
připomínají nástroje
tóny písně vyznívají
lidé se jen rozplívají

Z domu pavučin oplývajících
stal se dům jeden z nejkrásnějších
tóny písně lidé pějí
dům hrůzy rádi navštěvují.

Žal

20. dubna 2014 v 12:41 | El
Bolest a žal v srdci
otírám své oči.
Kapesník bílý
mokrem jen sílí.
Vzpomínám na ty staré časy
kdy zdálo se vše jinačí.
Teď jen šálu zavazuji
všem lidem se vzdoruji.
Šnečím krokem ploužím se dál
v srdci zůstává jen žal...

Odvaha

12. dubna 2014 v 11:23 | El
Mráz po zádech běhá
strach na lidi sedá.
Mezi lesy vítr kvílí
jak duchové co se kryjí.

Křík a zuby drkotají
nikdy klidu nepoznají.
Víc a víc se k tobě plíží
tmavé stíny za pevnou mříží.

Vrzají dveře s nimi i podlaha
Schází tu stále, jenom ta odvaha

Věnováno Rudymu a jeho páničkovi :-)

Stín

3. dubna 2014 v 18:09 | El
Se stínem všechno světlo mizí
Slunce je nám náhle cizí
Místo medu, trpké víno
Kdy noc skončí není vidmo.

V dálce jemný hlásek, slyš!
Šedá, vetchá malá myš.
Uši velké, tělo malé
a v něm menší dušičku,
kterou jako zakázané
bledou barvu na líčku.

Otvírá své malé oči
hlava se jí kolem točí,
nedává však na své oči
ubíhá co nohy stačí.

Ztrácejí se temné stíny
světlo přichází a s nimi
stálá velká naděje,
že světlo nedá na děje

Věnováno mým dlouholetým kamarádům: Vítkovi,Filipovi, Báře a celé TF partě :)
 
 

Reklama